Etika a etiketa v karatedo
Etika, jako filozofická disciplína se zabývá morálními jevy. Usiluje o vzájemné promítnutí postoje
jedince i společnosti při posuzování lidských úkolů z hlediska svědomí (čestné
/ nečestné; mravné / nemravné; odvážné / zbabělé; dobré / zlé).
Etiketu v karatedo můžeme charakterizovat jako souhrn předpisů týkajících se vnějšího projevu konání v
procesu praktikování tohoto bojového umění. Realizace etikety v karatedo v
ideálním případě vyjadřuje i vnitřní emocionální obsah filozofie jeho
praktikování. Pokud se stane prázdným rituálem, není to chybou etikety v
karatedo jako takové, ale problém osob, které takovouto etiketu realizují bez
vnitřního, etického přístupu k tomuto bojovému umění.
Pro realizaci etikety v karatedo není pevně stanoven řád ve formě paragrafů. Přesto byla v průběhu let v důsledku
praktického používání etikety ustanovena určitá pravidla. Uvádíme některá z
nich, která by měla být realizována v průběhu výuky karatedo JKA.
Pozdrav je důležitým prvkem etikety nejen v bojových uměních, ale hlavně v asijských zemích
všeobecně. Základní pozdrav rei je realizován formou mírného úklonu hlavou ve stoji, popřípadě v kleče, či
v sedě na patách. Úklon hraje speciálně v japonském životě důležitou roli.
Úklonem začíná a končí každý styk mezi dvěma lidmi, každá činnost, které je připisována
nějaká důležitost. Na každou úctu projevenou úklonem je nutné odpovědět opět
úklonem. Váhání s odpovědí, nebo neuklonění se v případě, kdy nás někdo
pozdraví je v Japonsku považováno za mimořádnou hrubost a ignorantství. Při
pozdravu úklonou ve stoji se zaujme postoj musubi dači, přičemž ruce
jsou přiloženy celými dlaněmi, nebo jen prostředními prsty ke stehnům. Tento
postoj připomíná asánu poloha hory z jógy a má za účel vyrovnat cesty
jing a jang v těle. Hlava při realizaci úklonu zůstává v linii těla a nepředklání
se. Pohyb je krátký a rázný.
Kromě již zmíněného společenského významu pozdravu ve stoji je tento pozdrav používán v následujících situacích:
o Při vstupu cvičence do dojo před zahájením výcviku. Procedurou úklonu se karateka (cvičenec) zbavuje světských
problémů a starostí a duševně se připravuje k přijímání výcviku karatedo.
Stejnou proceduru absolvuje karateka též při odchodu z dojo. Úklonou uzavírá přijímání
výcviku karatedo a vrací se zpět ke svým problémům a starostem, které před
vstupem do dojo vypudil ze své mysli.
o Při vstupu do dojo během výcviku je kromě toho nezbytné stejným způsobem pozdravit
cca ze tří metrů toho kdo výcvik vede (trenéra, nebo nositele nejvyššího technického stupně), přičemž je
nezbytné uctivě vyčkat až dotyčnému ten, kterého jde pozdravit, věnuje pozornost (dokončí rozhovor apod.)
o Úklonem v postoji se musí karateka pozdravit s každým před tím, než jdou spolu cvičit či zápasit, a stejně tak po skončení cvičení
či zápasu. Totéž platí i na soutěži.
o Úklonem v postoji musí karateka pozdravit rozhodčího před a po zápasu. Po ukončení
zápasu musí též úklonou pozdravit svého trenéra nebo kouče.
o Každý karateka, který se chystá někoho oslovit (trenéra, spolucvičence),
musí úklonem ve stoji pozdravit trenéra, nebo nositele vyššího stupně technické vyspělosti.
o Úklonem v postoji se slovem us (rozuměl jsem) je zvykem reagovat na nařízení,
pokyny nebo na technickou poznámku ze strany trenéra nebo nositele vyššího technického stupně.
Pozdrav úklonem v sedě na patách, seize, je pozdrav, který se používá při slavnostních či
ceremoniálních příležitostech, nebo při zahajování a ukončování tréninku apod.
Při realizaci úklonu se opřou dlaně o zem tak, že prsty směřují k sobě do obráceného písmena V, tělo se předklání v
pase. Hlava se může mírně sklonit více, přičemž je nutné dodržovat zásadu, že oči
sledují stále osobu, která je pozdravována.
Český svaz karate JKA od okamžiku svého vzniku převzal od svého vedoucího instruktora shihana Hideo Ochi
Ceremoniál zahajování a ukončování tréninku v následující podobě:
o Celý ceremoniál řídí nositel nejvyššího technického stupně z přítomných karateků v
dojo. Na jeho povel seiretsu si stoupnou všichni karatekové do řady
sestupně dle výše technických stupňů do postoje musubi dači čelem k šinze,
která bývá umístěna na čestném místě na protější stěně, přičemž osoba, která
povede trénink si stoupne před ně též čelem k šinze.
o Na povel seiza zaujme první sed na patách vedoucí tréninku. Karatekové následně zaujmou seiza
postupně od nejvyššího technického stupně k nejnižšímu.
o Na povek mokuso začnou všichni provádět meditační dechové cvičení až do pokynu mokuso jame.
o Na povel shomen ni rei (popřípadě šinzen ni rei) provedou všichni čelem k šinze
pozdrav v sedě na patách.
o Potom se vedoucí tréninku v sedě otočí čelem k řadě sedících karateků a na povel sensei ni rei
(popřípadě sempai ni rei) se všichni ukloní vedoucímu tréninku.
o Na povel kiritsu zaujmou všichni opět postupně postoj musubi dači, po kterém karatekové ještě
jednou pozdraví vedoucího tréninku úklonou ve stoje.
o Stejný ceremoniál se dodržuje i při ukončení tréninku, přičemž během pozdravu sensei
ni rei mohou karatekové tlumeně směrem k vedoucímu tréninku vyslovit větu arigat´gozai
mas, kterou lze volně přeložit jako projevení díků za to, že vedoucí
tréninku předal své znalosti karatedo karatekům.
Zařazení se opozdilého karateky do probíhajícího "ceremoniálu zahájení a ukončení" tréninku
je NEPŘÍPUSTNÉ !!!
Karateka,který vstoupí do dojo v průběhu či zahájení ceremonilálu je povinen zaujmout u
vstupu, tak aby nebránil příchodu dalším, pozici seiza a v této pozici vyčkat na pokyny vedoucího tréninku.
Další nejčastěji používaná pravidla etikety:
Zařadit se mezi karateky v dojo, nebo jeho opuštění je povoleno pouze se souhlasem toho kdo vede trénink.
Pokud není v dojo z jakéhokoliv důvodu přítomen hlavní trenér,
přebírá vedení tréninku přítomný nositel nejvyššího stupně technické vyspělosti.
Přítomný nositel nejvyššího stupně technické vyspělosti má právo v dojo rozhodnout o čemkoliv
co se týká samotného cvičení karatedo.
Při cvičení ve dvojicích, pokud nejsou určeny přímo vedoucím tréninku, vyzývá ke
cvičení vždy nositel vyššího stupně technické vyspělosti nositele nižších stupňů technické vyspělosti.
Každý karateka v dojo je povinný respektovat pokyny (příkazy) každého kdo je
nositelem vyššího stupně technické vyspělosti. Toto platí bez ohledu na to,
jestliže rozdíl stupňů technické vyspělosti je velký, nebo jen o jeden stupeň.
Vedoucí tréninku - nositel technické vyspělosti 3.Dan a vyšší by měl být cvičenci
v dojo i mimo něj oslovován sensei - což v překladu znamená učitel.
Vedoucí tréninku - nositel technické vyspělosti 6.Dan a vyšší by měl být cvičenci
v dojo i mimo něj oslovován šihan - což v překladu znamená mistr, přičemž
je přípustné i oslovení sensei.
Cvičební úbor - karategi si každý karateka upravuje zásadně v seize, případně
v pokleku.
Po ukončení tréninku je každý karateka povinen složit si řádně karategi a teprve potom uložit k přenosu domů.
V zásadě by mělo platit pravidlo, že většina návyků etikety aplikované v dojo, by měla být karatekama
uplatňována i při vzájemné komunikaci mimo dojo na veřejnosti.
J. Fencl a kolektiv